UMĚLCI BÝVAJÍ ČASTO NEPOCHOPENI....
Poslení dobou se stalo součástí mého života malování. Stalo se pro mne drogou, která mne pronásleduje den co den, doktorem, který mi pomůže, když mi není dobře, přítelem v nouzi.
Maluju všude. Ve škole i na výletech, ale nejraději maluju doma. Tam mě nesmí při mé práci nic rozptylovat. Kdyby mne při tvoření mého díla něco rušilo, nebo vidělo jen jedno jediné cizí oko, bylo by mé dílo zničeno. Proto maluju jen večer ve svém pokoji. V místě, ve kterém se cítím v bezpečí, v době, kdy všichni už spí.
Takové malování je velmi jednoduché. Postačí ti jedna jediná barvička – červená. Ptáš se, proč zrovna červená? Právě tato barva ti dodá energii a sílu malovat. Vyvolá v tobě obrovské emoce. Smutek i radost, bolest i úlevu, slzy i úsměv.
Najdi si místo, na které budeš malovat. Radím ti dobře – vyber místo dobře skryté. Takové, kde nehrozí, že tvé dílko někdo spatří. Neber to tak, že tvé dílo je tak ošklivé, že bys ho nemohl nikde ukazovat. Ale věř mi, obyčejní lidé by ho nemuseli pochopit. Jen velcí umělci, jako jsi ty, z tvého obrazu vycítí ty pocity, které si do něj vložil.
Tak vezmi do ruky pastelku a tvoř! Maluj, stínuj, hraj si! Pohraj si s obrazem, jako si dítě hraje s autíčkem, rozmazluj ho, jako babička rozmazluje svá vnoučata, opatruj ho, jako maminka opatruje své nemocné dítě a vlož do něj tolik, jako vkládá horolezec do naděje, že pokoří horu.
Pak bude tvůj obraz jedinečný. Tak jedinečný, jako jsi ty sám.
Ale pamatuj, chraň své dílo před světem. Velcí umělci, totiž bývají často nepochopeni…..