4.1. - 5.1.2008
A zase byl pryč. Ten týden uběhl tak strašně rychle. Vídali se často, téměř každý den. Pro Natálii to byl krásný týden. Jeden z těch, který v člověku zanechá velkou stopu. Jeden z těch, kdy je člověku dobře na duši, protože je s někým, kdo pro něj moc znamená. Škoda, že je už zase pryč. Dneska ráno ho byla vyprovodit na nádraží. Objala ho s vědomím, že ho minimálně týden zase neuvidí, a jestli se poštěstí, že ten příští víkend přijede, stejně na ni téměř nebude mít čas. I když ani to jí nevadí, stačí jen, když je mu nablízku....
Teď to vypadá, jakoby psala o svém klukovi. I když o něm by toho mohla napsat hodně – teda spíš vlastně téměř nic, protože ty pocity se nedají moc dobře vyjádřit slovy, tyhle věty jsou o někom jiném. O příteli, kterého zdá sice „jen“ rok, ale už se jí do srdce vryl takovým způsobem, že si bez něj život nedokáže představit. Zkrátka někdy prostě nezáleží na tom, jak dlouho už přítele nebo kamaráda znáte.
Občas, když přijede na delší dobu, stane se, že některý den má špatnou náladu. To potom Natálie přemýšlí proč, jestli je to snad kvůli něčemu, co řekla, udělala. Zdá se to paranoidní, ale ve chvíli, kdy má přítel smutnou nebo špatnou náladu, vás napadá téměr cokoliv, co ji mohlo zapříčinit. Většinou o tom nechce mluvit, vlastně téměř nikdy. Natálie se většinou snaží zjistit, proč se jeho rozesmátá tvář změnila v rozesmutnělou. Jenže ona sama nesnáší otázku – co ti je, kterou občas mučí své přátele. Nikdy si není jistá, jestli tuhle otravnou otázku položit, nebo ne. Většinou se ale neudrží a stejně se zeptá. Samozřejmě téměř nikdy se jí nedostane jiné odpovědi než nic, neřeš to, nebo to přejde. V takových chvílích si Natálie vzpomene na radostné, úžasné a nakažlivé nazdááááááááááááár, kterém ji vítá téměř pokaždé, když ji o víkendu potěší zavoláním. To si potom říká, že nakonec je mu opravdu možná líp tam. Pryč od všeho, co je tady. Ale naštěstí se nálada většinou druhý den hned zlepší a Natáliiny myšlenky jsou přehlušeny radostí z toho, že má zase dobrou náladu, a že je zase jednou tady, blízko ní.
Víte, co je na přátelích nejlepší? Že o vás mají strach. Teda, teď to vyznělo strašně sobecky, jakoby Natálie ráda dopřávala svým přátelům strach o ni. To v žádném případě. Ale když děláte něco, co není třeba úplně normální a oni se vám to stačí rozmluvit.... i když je přesvědčujete deno denně, aby to neřešili, že je to čistě vaše věc a vůbec se vám nechce o tom mluvit, v hlouby duše je vám vlastně strašně příjemně, že o vás mají takový zájem. To potom, když jste takhle večer v pokoji a přemýšlíte nad tím, co vám k tomu přítel řekl a nad tím, že vlastně kvůli vám je něco, nad čím přemýšlí, nevíte, jak se zachovat. Na jednu stranu si sobecky říkáte, že je to přece jen vaše věc, na druhou stranu je vám strašně líto, že takhle otravujete svými problémy někoho blízkého a rozhodnete se, že takhle to dál nejde, a že s tím musíte skoncovat. Jenže pak přijde krize. Ne nijak velká, ale vy už jste tak zvyklý řešit věci tímhle způsobem, že ani jinak neuvažujete. V hlavě vám přejedou veškeré rozhovory s přáteli, veškeré sliby ať dané jim, nebo sami sobě. Najednou je z vás zase ten zbabělec, který problém vyřeší nejsnažším způsobem, jaký ho v tu chvíli napadne....
Teď si asi někde užívá. Hraje na kytaru a zpívá děckám a je mu moc dobře. Mezi těmahle lidma je mu vždycky moc dobře, možná právě proto, že je nevídá moc často. Možná právě proto, že tam nemusí řešit žádné problémy ostatních. To když přijede sem, často je to taková vrba. Hlavně Natáliina. Nemyslete si, že si už týdny dopředu plánuje, co všechno mu řekne, o čem všem s ním bude mluvit a s jakými problémy se mu svěří. To vůbec ne. O svých problémech nerada mluví. Jenže pak je tady a ona u něj cítí bezpečí. A najednou to z ní všechno dostane. I když nechce.
Seděli večer ve vchodě baráku. Natálie neměla příliš dobrou náladu. Povídali si o spoustě věcech, ale přitom si povídali jen malou chvíli. Už bylo totiž pozdě a Natálie musela domů. Odcházel s větou – žádné malování. Přitom určitě tušil, že i když se mu před chvílí se svojí náladou svěřila, v té poslední větě ho neposlechne. Taky že neposlechla. Ani neví proč. Snad možná už jen ze zvyku, snad pro to, aby byla něčím zajímavá, snad proto, aby se jí ulevilo. Ruka už byla pomalovaná a Naty šla spát. Jenže nemohla usnout. Pořád si všechno přemýlala v hlavě, ten rozhovor, to, že to znova udělala. Najednou měla potřebu pokračovat. A tak pokračovala.....Druhý den, když se jí zeptali proč a ona odpověděla, že neví, že prostě jen tak, nikdo jí nevěřil. Ale byla to pravda. Asi to zapříčinilo to, že nad tím moc přemýšlela. Někdy prostě není dobré moc přemýšlet nad některými věcmi a problémy. Většinou totiž když se o něčem moc a často mluví nebo přemýšlí, člověku to připadá zajímavé a chce to vyzkoušet, získat, nebo to dělat taky.
Ztrácíte se v textu? Z toho si nic nedělejte, Natálie taky. Myšlenky jí v hlavě běhají rychlejc, než stíhají psát prsty a pak to působí poněkud zmateně. Stejně jako ona sama. Občas se nepoznává. Někdy veselá, bláznivá, jindy bez jakékoliv chuti být v něčí přítomnosti. To potom odnáší její přátelé. Její dost dobrá kamarádka jí napsala komentář, že je poslední dobrou dost náladová. Asi má pravdu. Občas je vážně k nevydržení. Naštěstí ta kamarádka neví, co Natálie dělá, když je sama v pokoji a má smutnou náladu. Ani neví, co by jí na to řekla. Určitě by to nepochopila. Stejně jako jiní lidé. A vlastně proč by to vůbec měla vědět, vždyť to není nic důležitého.
Včera se poprvé podívala na internetové stránky s touhle tématikou. Nikdy neměla potřebu tam chodit, stejně by tam určitě našla jen stupidní rady jak přestat od někoho, kdo to nikdy nevyzkoušel. Ale včera se přecejen podívala. Hned si najela na fórum. Co tam asi tam může být? To se tady lidi svěřujou na veřejnosti? To, co našla jí dost překvapilo, trochu vyděsilo. První fórum, na které najela začínalo anketou – jak často se řežete? Pokračovali nejrůznější příspěvky plné zkušeností s tím, jak si jiní lidé ubližují. Neuvěřitelné, čeho všeho jsou lidé schopní. Takovýhle lidi by měli psát své pocity. A ne Natálie, která nedělá ani polovinu z toho, co dělají ti, kteří chodí na ty internetové stránky. Proč tady teda celou dobu řeší tak nepodstatnou věc? Jo, kdyby vyzkoušela i něco jiného, nového, to by měla o čem psát, to už by bylo logické, že o tom napíše své pocity. Ale to, že píše o takovéhle kravině jí najednou přišlo praštěné. Chcete mít nad čím přemýšlet? Najeďte si na nějaké fórum, kde lidi píšou, jak si ubližujou. Možná vám to bude připadat naprosto stupidní a ti lidé naprosto nenormální. Můžete mít pravdu, nebudu vás přesvědčovat o opaku. Ale občas se člověk prostě dostane do situace..... a stačí jen jeden jediný malý podnět k tomu, aby to vyzkoušel.... a pak už to jede......
Víte, co bylo na tomhle týdnu super? Že Naty získala 2 nové kamarádky. Že netrčela celé dny jen doma. Že byla ve společnosti úžasných lidiček. A hlavně že tu byl on....její největší přítel.
Přemýšlela, jestli mu napíše. Ne, stejně by neodepsal. Teď je zase jinde, zase s jinými lidmi, které má rád, teď je spokojený. Tak ho nebude rušit. Ale zase, třeba by ho to potěšilo.... Tak teď fakt neví. Občas neví, jestli mu napsat nebo ne, jestli to nebude působit moc otravně.... Zvlášť teď, když je s těmahle lidma. Posledně, když s nima byl, s ní moc slov neprohodil. Čekala to, že bude hlavně s nima, vždyť je viděl po dlouhé době. Tak mu asi radši psát nebude, ať si to tam pořádně užije. Jestli to teda vydrží.
Nedavno na něj byla hnusná. Ale nebylo to nic osobního, byla takhle hnusná na každého. Prostě jí povolily nervy. Šílené nervy, které měla před něčím, o čem snila už hrozně dlouho. A když bylo po všem a ještě k tomu s výsledkem, se kterým vůbec nepočítala a o kterém se jí ani nesnilo, nervy to nějak nevydržely. Pak mu týden nenapsala.....ze začátku asi jen právě kvůli tomu, jaká na něj byla. Teď už je celkem pozdě se omlouvat, na to měla myslet dřív. A stejně ani neví, jestli by na to byla dostatečná omluva. Být na někoho hnusný v telefonu, málem mu to típnout a pak se mu ještě týden neozvat, to dokáže opravdu jen nějaký hulvát. Ale.....teď ho to mrzí :o( opravdu...... a kdyby to Naty mohla vrátit zpátky, věřte mi, že by to hned udělala. Jenže to vrátit zpátky nejde, takže musí doufat, že jí přítel odpustí.
To se nám to krásně všechno zamotalo. No nedivte se, Naty musela stáhnout do jednoho příspěvku několik minulých dnů a to není tak snadné. :oD.
Tak vám všem přeji krásnou dobrou noc plnou slaďoučkých snů. Naty