27.4.2008
Odpoledne
jí čekali taneční. Ještě než odešla, stihnul jí táta ještě vynadat, že vůbec
není doma a že se diví, že byla celé dopoledne s nima doma.
Na
tancování se i tak těšila, protože už tam dlouho nebyla, ale zároveň měla
strach. Jak později zjistila, tak trochu i právem. Učitel nezapomněl jízlivým
hlasem zmínit telefonát Natáliinýho táty, který když ji omlouvat z vystoupení
z důvodu nemoci ve svém naštvání nezapomněl zmínit to, že Natálie
nedostává za ty vystoupení žádné peníze. Natálii to pěkně mrzelo, že to táta
řek, také se kvůli tomu s táto předtím pohádala. Po skončení tancování se
šla tedy učitelovi omluvit a zároveň oznámit, že přestává tancovat, protože
tréninky v tom čase a dni jak on určil (protože jindy neměl čas) prostě
nezvládne. Musela kvůli dvou jiným kroužkům obětovat tancování. Něco, co jí
strašně bavilo a nikdy bavit nepřestane.
„Ach jo,
s tancování jsem fakt skončit nechtěla, ale nedá se nic dělat. Ale alespoň
třeba ubude pár hádek s našima...“
Na šerm
tedy šla v né moc veselé náladě, to tancování ji jednoduše mrzelo, navíc
když si představila, že by si po včerejšku měla před někoho stoupnout s kordem.....
Ještě že Dan nemohl ještě šermovat – ne že by mu to přála, to v žádném případě
– ale s ním by ten souboj dneska asi nedala....